StylTip

Vaše příspěvky - Radosti / Zastávka v Písku

Písek

Zastavit se někde jen tak, když jede člověk kolem, je dar pohodové chvíle. Nemít k tomuto městu pracovní vztah, nemít důvod do něj zajet a přesto to udělat, je bonus všedního dne navíc. Písek je malebné jihočeské město a všeobecně se ví, že v něm najdete první nejstarší kamenný most u nás. Ale já nekoukal po památkách a jen tak se rozhodl využít volnou půlhodinku k porozhlédnutí, co mi cvrnkne do oka. Jako první vnímám nápis „denní menu“ na rekonstruovaném hotelu, kam vstoupím.

jídlo

Vlastně bych nevstoupil, kdybych si na ceduli nepřečetl, že mají kromě jiného i bezmasé jídlo „pečený brambor s mascarpone a grilovanou zeleninou“. Maso jím denně a tak alternativa, která dobře zní, rozhodla. Před hlavním chodem byla v ceně 83,- Kč servírovaná i bramboračka, takže jsem se najedl dosyta a přesto nebyl lehkým jídlem znavený. Ocenil jsem kvalitu plus fajn prostředí, které si na nic nehraje, ale má styl a to vše v poměru k ceně vede. Udělat si radost výtečným obědem za pár korun prostě jde…

jídlo

V dobrém rozmaru použiji svůj starý vtip vůči paní vrchní: „Prosím vás, běháte rychle?“ – Abych ji vykolejil z poledního shonu: „Proč se ptáte…“ – „Já jen, žei zkusím utéct bez placení…“ – Načež se dovím, že běhá rychle a tak pokrčím rameny a dám se do jídla. Dlouho, musím říct, jsem si na bezmasém jídle, takhle nepošmáknul. Chuťově úžasné, dokonce tak, že jsem při placení prohodil: „Po takové baště by byl hřích nezaplatit…“

 fontána

Naproti hotelu využívají hezkého podzimního počasí a staví zde fontánku. Hned člověka napadne, že mu nevadí, že jde o staveniště, protože se přistihne při pomyšlení: „Až pojedu příště kolem Písku, zastavím se tu znovu a posoudím, jak se jim fontána povedla.“

retro

Procházkou směrem k centru oči pohladí retro reklamy na boku jednoho z domů. Na vše retro nebo přímo originálně staré, jsem čím dál víc vysazenější. Od doby, kdy si jsou obchody a města po obchodní stránce podobná, počínaje sortimentem, konče reklamou, vše, co je jiné a neopakovatelné, tedy i staré nebo retro, mne přitahuje. Koho se to netýká, tenhle dům mine bez povšimnutí a určitě ho v Písku zaujme mnoho jiných zákoutí – já se tu zastavil.

 Písek

Písek je město, v němž si dovedu představit život. Má prostě svou atmosféru. A pozor pánové! Jen tak po chodníku chodí bezpočet hezkých žen. A když zrovínka žádná nejde, aspoň zbude čas na obdivování města…

 Písek

Je tu spousta kaváren a příjemných krámků. V jedné kavárně stihnu espresso a zázvorový tonic a u jednoho z neobvyklých krámku si vyfotím proutěného divočáka a poníka.

 poník 

divočák

Říkávám si vždycky, že jednou sednu a ke mně si přisedne trpělivost a prostě zkusím vlastníma rukama něco takového vyrobit. Jan tak, pro pocit. Kolikrát před vánocemi nevím, co koupit rodičům. Všechno mají, všude byli, nic nechtějí a co se jim koupí, to vlastně nepoužijí. Ale věc, od srdce dělaná, by snad mohla uspět? Majiteli krámku s proutěným zbožím v duchu děkuju za inspiraci. Vlastně celému městu Písek, které si zaslouží delší návštěvu, jakou jsem tu s rodinou absolvoval před lety. Byli jsme jak na starém kamenném mostě, tak viděli na břehu Otavy sochy z písku plus navštívili Prácheňské muzeum. Ale tomu se už říká výlet. Já se tu dneska zastavil jen tak na 35 minut, neplánovaně - a stihl tu vstřebat pár všedních maličkostí, které doladily hezkou náladu, jinak všedního dne Usmívající se

7. 11. 2016, Richard Langer, rubrika „Radosti“

Písek